|
Počet obyvatel: 16 399
Nejstarší osídlení
Založení města
Doba Albrechta z Valdštejna
Válka 1866
20. století
 Nejstarší osídlení
Oblast, v níž leží okresní město Jičín, byla osídlena již v pravěku. Ve 4. století zde zanechali své stopy Keltové, po nich ovládali území Germáni. Od 10. století v krajině postupně mizí opevněná hradiště vybudovaná Charváty a objevují se hrady, hrádky a tvrze.
Založení města
S Jičínem se poprvé setkáváme jako se statkem v listině královny Guty z 1. srpna 1293. Městem se Jičín stal někdy na přelomu 13. a 14. století. Jisté je, že roku 1304 již městem byl, jak dokládá zpráva z 11. listopadu toho roku. Svůj název pravděpodobně získal tím, že patřil královně Jitce. Odtud Jitčin dvorec, Jitčino město a později Jičín. Původní město se nacházelo asi 3 km jižněji na území dnešního Starého Místa. Přenesením městských práv na osadu v majetku českých královen, ležící na náhorní plošině obtékané řekou Cidlinou, získal své dnešní místo. Město založené kolem obdélníkového náměstí bylo chráněno hradbami se zesílenými baštami a obklopené příkopem. Vstup zajišťovaly tři brány a dvě fortny. Když v roce 1337 Vartenberkové získali hrad Veliš, získali s ním i Jičín. Petra z Vartenberka, stavitele hradu Kosti, dodnes připomíná kostel sv. Ignáce (původně sv. Jakuba Většího). Šlechtic ho dal stavět za jihozápadním rohem dnešního Valdštejnova náměstí roku 1390.
Město měnilo majitele, až se jím na dobu více než stoletou stal rod Trčků, který významně přispěl k rozvoji města. Kolem roku 1502 byl zřízen první městský vodovod, k němuž patřila od roku 1543 vodárenská věž na hrázi rybníka Kníže, založeného již roku 1360. Část rybníka slouží jako městské koupaliště a ve vodárenské věži je zajímavá soukromá galerie výtvarníka Petra Hebera s malou kavárnou ve sklepení věže.
Za Trčků bylo vybudováno i zděné opevnění, jehož hlavní hradba byla široká 120 centimetrů a vysoká přes 5 metrů. Části opevnění jsou dochovány po celém obvodu historického středu města, zvláště pak u městské dominanty Valdické brány (1568, znak Trčků nad západním portálem stavby) a dále směrem na jih do nynějšího zámeckého parku.
Od roku 1607 patřil Jičín Smiřickým ze Smiřic. I oni pokračovali v budování města, ve kterém kvetl obchod a řemesla. Za jejich vlády, po roce 1608, započala výstavba zámku. Ten však 1. února 1620 po výbuchu vyhořel a byl dále využíván již jen zčásti. Tragickou událost dodnes připomíná píseň „Znám já jeden krásný zámek nedaleko Jičína“ a kniha Miroslava Ivanova Modrá ozvěna. Tragédie byla vyvrcholením sporu mezi Kateřinou a Markétou Salomenou, jičínskými dědičkami. Po konfiskaci smiřického majetku (Albrecht Jan Smiřický, usilující o český trůn, byl účastníkem stavovského odboje) získal město Albrecht z Valdštejna.
Doba Albrechta z Valdštejna
Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna ---------------------------------
( 14.9.1583 - 25.2.1634)
narodil se v evangelické rodině v Heřmanicích u Jaroměře. Na studiích přestoupil pod vlivem jezuitů ke katolictví. Sňatkem s Lukrecií Nekšovnou získal velký majetek na Vsetínsku. Po její smrti se podruhé oženil s Isabelou Kateřinou Harrachovou.
Od mládí sloužil jako voják Habsburkům. Na čas byl velitelem vojska moravských stavů. V r. 1622 se stal vojenským velitelem Prahy a v r. 1625 byl povýšen na vévodu. Z jeho rozsáhlých statků na severovýchodě Čech se stal stát ve státě. Valdštejn mohl razit mince, povyšovat do šlechtického stavu,měl svou dvorskou, stavební a vojenskou kancelář a komoru. Byla to tzv. terra fellix, území,kterému je vyhýbaly válečné útrapy a kde platily zvláštní zákony.
V r. 1630 byl Albrecht z Valdštejna propuštěn z funkce velitele císařských vojsk, Ferdinand II. mu přestal důvěřovat. O dva roky později ho však povolal zpět. Valdštejn zvítězil nad Švédy v bitvě u Lützenu, ale stále vyjednával ilegálně s nepřáteli. Ovšem vlivem zhoršující se nemoci a víry v astrologii postupoval váhavě a zdlouhavě. V r. 1634 byl na císařův rozkaz v Chebu zavražděn. Pohřben byl nejdříve v Stříbře, pak v kartuziánském klášteře ve Valdicích a po zrušení řádu byly jeho ostatky převezeny do kaple sv. Anny v Mnichově Hradišti.
Za sídelní město svého vévodství frýdlantského si Albrecht z Valdštejna zvolil Jičín. Chtěl tu soustředit dvůr, úřady, náboženské a kulturní instituce, vyšší školy. Centrum panství mělo být také ekonomicky samostatné, Těmto záměrům odpovídala rozsáhlá výstavba a přestavba města, ale i přeměna okolí v komponovanou krajinu. Řídila ji ústřední stavební kancelář, v níž působili významní italští architekti, ovlivněni manýrismem: Giovanni Marini, Andrea Spezza, Giovanni Pieroni a Nicolo Sebregonndi.
Mnohé zůstalo jen v plánech, mnohé nebylo dokončeno. Byly však položeny základy, na něž se v následující době mohlo navazovat.
-------------------------------------------------------------------------
Za jeho vlády zažilo největší rozmach. Valdštejn se totiž rozhodl z Jičína vytvořit rezidenční katolické město nově zřízeného frýdlantského panství. Vystavěl nový zámek, dřevěná patra domů nahradil kamennými, začal upravovat okolní krajinu. původně jednopatrová stavba zámku se změnila ve dvoupatrovou se třemi nádvořími, z nichž první, na místě původní stavby Trčků a Smiřických, se honosí nádhernými arkádami. Zámek byl dokončen v létě roku 1633. Dnes je přístupný veřejnosti a jeho velký tzv. Porotní sál po své rekonstrukce v roce 1994 slouží reprezentativním účelům města, například jako koncertní síň. Vedle zámku stojí chrám sv. Jakuba Většího, který byl po požáru města v roce 1768 propojen se zámkem spojovací chodbou, jak je možno dodnes vidět. Samotný chrám začal stavět Valdštejn, ale práce přerušila jeho smrt a chrám tak dodnes postrádá věže a kopuli. Proto návštěvníci chrámu spatří pouze na stropě malovanou fresku iluzivní kopule podle předlohy A. Pozzy. Jezuité, pozvaní do Jičína roku 1622, od počátku kladli zvyšující se požadavky na vybudování jezuitské koleje a dalších staveb. Tehdy vzniklý komplex budov za západní stranou náměstí kostela sv. Ignáce dodnes připomíná jejich působení. Jezuitský komplex byl po zrušení řádu roku 1773 několikrát přestavován, nejvíce budova semináře. Ve vlastní koleji byla umístěna vojenská posádka a po jejím odchodu v roce 1990 zůstala kolej nevyužita. Zbytek komplexu je po rekonstrukci využíván státem.
Na severovýchod od Jičína založil Valdštejn v duchu svých urbanistických představ rozlehlou oboru s parkem a honosnou lodžii, ke které z města dodnes vede čtyřřadá lipová alej, dlouhá 1,7 km, v níž roste 1 200 lip. V jedné přímce o pár stovek metrů dále založil také kartuziánský klášter projektovaný roku 1627 Andreem Spezzou a vystavěný Niccolem Sebregondim a Giovannim Pieronim. V kostele Nanebevzetí P. Marie, jenž je součástí komplexu klášterních budov, byl v letech 1636 až 1785 pohřben i sám Valdštejn. Klášter s kostelem je v současnosti nepřístupný a slouží jako věznice.
Jičín prožíval nebývalý rozvoj. Stavěly se nové budovy, v roce 1628 se zde začaly razit vlastní Valdštejnovy mince a vévoda plánoval i univerzitu, biskupství a sněm vévodství. Jeho smrtí v Chebu roku 1634 se plány rozplynuly a jičínské panství putovalo z rukou generála hraběte Teuffenbacha ke Štenberkům a od roku 1710 k Trautmansdorfům.
Významněji se město zapsalo do historie již jen dvakrát. V červnu 1813 se sešli v konferenční síni zámku zástupci Rakouska, Ruska a Německa v čele s císařem Františkem I. a uzavřeli tu tzv. Svatou alianci, jejímž hlavním cílem byla porážka Napoleona. Konferenční síň je součástí muzea a je běžně přístupná návštěvníkům.
Válka 1866
Druhou významnou událostí byla krutá bitva mezi rakouským a saským vojskem, která se střetla u Jičína i v samém městě 29. června 1866. Tisíce mrtvých připomínají pomníčky rozseté po celé krajině a hřbitov s nádhernou secesní kaplí – Ossáriem ve Kbelnici, 2 km od Jičína. Hřbitov je celoročně přístupný.
V polovině 19. století byl Jičín kulturním střediskem kraje a městem škol. K obnovenému gymnáziu přibyla roku 1853 městská reálka a později učitelský ústav.
20. století
První třetina dvacátého století byla obdobím rozkvětu průmyslu. K známé továrně na zemědělské stroje bratří Knotků se připojila výroba nábytku, pianin, prosperující družstevní mlékárna, sklady obilí i mlýn. Jičín podporoval průmyslový odbyt i Výstavními trhy v roce 1933 či velkou Valdštejnskou výstavou v roce 1934. Dvě divadla, biografy, množství kaváren, velká spolková činnost, to vše dokládá činorodost města. S německou okupací se město stalo středem německé správy kraje, Oberlandrátu a gestapa. Ani druhá světová válka ani pozdější období panování totalitní moci a sovětské područí nemělo zásadní vliv na tvář města. Dvě sídliště a některé budovy byly postaveny mimo historické jádro, které je od roku 1956 městskou památkovou rezervací. Barokní urbanistická krajina rovněž nebyla podstatným způsobem pozměněna. I v současnosti je proto možno ověřit si Valdštejnovy záměry a poklonit se géniu jeho architektů a stavitelů.
Jičín poskytl vzdělání mnoha pozdějším vynikajícím osobnostem vědeckého i kulturního života. V obecném povědomí je spisovatel Josef Štefan Kubín, který se stejně jako rakouský spisovatel Karel Kraus v Jičíně narodil. Hudební skladatel J.B.Foerster jezdil do Jičína na návštěvy, město miloval a složil na jeho počest Jičínskou suitu. Nejpopulárnější z význačných osobností města je však Václav Čtvrtek, který v Jičíně prožil dětství a zde se také nechal inspirovat k vytvoření pohádkové postavy ševce a později loupežníka Rumcajse. Tomu pak dal výtvarnou podobu vynikající český malíř Radek Pilař. Jemu a jeho dílu jsou věnovány dvě stálé výstavy. Volná tvorba je vystavována v prostorách zámku a tvorba pro děti v prvním patře Valdické brány. Zámecká expozice je přístupná celoročně.
Město je ideálním východištěm turistickým výletů, ať již do skalního města Prachovských skal, které byly osídleny již 2000 let před n.l., nebo na některé romantické výhledové body se zříceninami starých hradů (např. Veliše, Kumburka) či na vrch Zebín s půvabnou kapličkou.
Jičín se hlásí k české pohostinnosti a svojí pohádkovostí je ideálním místem pro rodinné pobyty a návštěvy. Ostatně dodnes je možné navštívit les Řáholec a dobří lidé zde mohou potkat i mírumilovného loupežníka Rumcajse.
|
 |
Úvod
