|
Valdická brána
Valdštejnský zámek
Valdštejská loggie
Grotta s poustevníkem
Jezuitská kolej
Památky na Valdštejnově náměstí
Sochy
Ossarium
Rozhledna Milohlídka na Čeřovce
Architektura 30. let
Církevní památky
 Valdická brána
Autor: za Trčků z Lípy, rok 1568-1578, materiál: starší gotické zdivo, výška 52 m, vlastník Město Jičín
Valdická brána je zachovalá jako jediná ze tří bran městského opevnění. Byla stavěna od roku 1568 a jak dokládají fragmenty zdiva pojala do sebe zbytky starší brány z konce 14.století. Zahájení stavby je doloženo letopočtem nad východním portálem se znakem Trčky z Lípy. Brána v roce 1589 vyhořela a po požáru byla zvýšena o třetí patro. V průjezdu je sklenuta pozdně gotickou křížovou klenbou s dvojitými žebry. Je vysoká 52 m a vede na ni 156 schodů. (32 m ochoz). Je jedním z center kulturního života, prostorem pro pořádání výstav a divadelních představení.
Valdštejnský zámek
V místech dnešního zámku stávaly měšťanské domy, z nichž jeden posloužil majiteli panství, Mikuláši Trčkovi z Lípy, který město koupil roku 1487 jako panské síldlo. Na spojených třech parcelách při západním nároží tohoto bloku vystavěl Burian Trčka do roku 1587 renesanční městský zámek, který byl v letech 1609 – 1616 opět přestavěn Jaroslavem Smiřickým ze Smiřic. Tato nová zámecká budova , tvořící zhruba čtvrtinu dnešního areálu, určila již základní dispozici pozdější velkolepé přestavby. Areál byl dvoupatrový, čtyřkřídlý, s arkádami kolem obdélníkového nádvoří a s arkýři v nárožích (tento zámek částečně zachován v západní části dnešního komplexu).
Mohutným výbuchem střelného prachu poškozený zámek v roce 1620 byl opraven Albrechtem z Valdštejna, kterému byl Jičín roku 1621 zastaven. V roce 1623 Jičín získal s úmyslem učinit jej středem frýdlantského vévodství. Proto roku 1624 vykoupil další sousední domy až k Valdické bráně. Průčelní kulisu, dvakrát delší oproti původní, přizpůsobil starší pozdně renesanční stavbě opakováním nárožně polytonální věžice. Práce vedl Andrea Spezza, na dokončení se pak podílel Giovanni Pieroni a posléze Nicolo Sebregondi. Vévodské sídlo bylo dokončeno až po smrti Valdštejna, patrně roku 1638, kdy Jičín vlastnil Rudolf von Tiefenbach.
Zámek vytvořil velký, téměř čtvercový blok seskupený kolem starého západního a nového východního reprezentativního nádvoří a nového jižního hospodářského dvora uzavřeného konírnami. Z této podoby zámku zůstaly zachovány kromě základních hmot zejména třípodlažní arkády západního nádvoří, arkády v přízemí východního nádvoří, jeho hladká jižní strana s branou do západního nádvoří, brána do ulice Smiřických a některé detaily.
Zámek byl poškozen požárem v roce 1681, znovu vyhořel roku 1768. Tento požár si vynutil opravu, při níž došlo k zásadní změně podoby průčelí zámku. Do roku 1775 snad upravil Filip Heger průčelí pro Trauttmansdorffy do dnešního pozdně barokního vzhledu (dva rizality s tympanony v průčelí do náměstí, úpravy ostatních fasád, mansardová střecha, snesen střední arkýř a štíty, zděné schodiště na obloucích do panské oratoře v kostele). Roku 1809 opětovně požárem poškozený zámek byl opatřeno novým vnitřním vybavením, z něhož zvlášť vyniká konferenční salonek tří císařů, kde císař František I. přijímal roku 1813 významné osobnosti diplomatického a vojenského světa. Připojil se tak k jednání protinapolenské koalice.
V dnešní době má v zámku sídlo Regionální muzeum a galerie, finanční úřad, informační centrum a nachází se zde i porotní sál. Zámek není přístupný pro klasické prohlídky.
Valdštejská loggie
Valdštejnská loggie spolu s čestným dvorem a okolním parkem patří mezi nejvýznamnější soubory raného baroka v českých zemích. Komplex loggie je situován severovýchodně od města, s nímž je spojen čtyřřadou lipovou alejí založenou Albrechtem z Valdštejna v r. 1632, kterou sem přijížděli hosté a dvůr vévody za zábavou, lovem a odpočinkem. To vše jim poskytoval areál okolních parků, později nazývaný Libosad s romantickými loubími, vodotrysky a altány a samozřejmě také přiléhající obora, osově orientovaná širokou střední cestou k hlavní dominantě, tedy k loggii samotné. Ta byla postavena v letech 1630-34 podle projektu Nicolo Sebregondiho.
Stojí na jakési podnoži, která je částečně zapuštěna do terénu a v níž bývaly klenuté sklepy a skladiště. Po dvouramenném schodišti se vstupuje do hlavní arkádové lodi, vysoké přes dvě podlaží a otevřené do tří stran s výhledem na celý park. Za ní je patrový interiér se střední, průchozí vstupní halou. Vlevo bývala osmiboká síň se čtyřmi oblými výklenky, vpravo vedlo monumentální elipsovité schodiště do patra, do dvou luxusních hostinských pokojů. Schodiště bylo při pozdější přestavbě odstraněno, takže v přízemí vznikla další oválná místnost, upravená tehdy v empírovém stylu.
Vstupním, přízemním vestibulem se prochází do hospodářské části, vytvořené ve formě čestného dvora, rozloženého souměrně za loggií. Má tři křídla, v bočních jsou široké, křížově klenuté vjezdy. Od počátku sloužil jako zázemí letohrádku, s kuchyněmi, zásobárnami, stájemi a s ubytováním obsluhy.
Po požáru v roce 1768 byly oba objekty přestavovány, dostaly nové, klasicistně tvarované střechy, vzniklo ono dvouramenné vstupní schodiště, nahrazující původní, jednodušší. Hlavní změnou však bylo nové využití a náplň objektu – stala se z něho zájezdní krčma. Tak sloužil úspěšně až do poloviny minulého století, kdy byl opuštěn a začal pozvolna chátrat. V roce 1936 koupilo loggii město Jičín a přistoupilo ihned k nákladným opravám, které však přerušila válka. Od té doby byla památka nějaký čas využívána jednou za rok ke slavnostním majálesům.
Více informací najdete na internetových stránkách www.valdstejnska-lodzie.cz .
Grotta s poustevníkem
Datování r. 1630, vlastník Město Jičín
Vysoká kamenná zeď obepínala celou zahradu u loggie a byla ozdobena řadou výklenků. Byly patrně určeny pro sochy. V severovýchodní části zdi vznikla velká klenutá jeskyně, dochovala se bez stropu a v roce 1780 zde byla umístěna socha poustevníka, pro pobavení hostů vedlejšího hostince. O sto let později byla dřevěná socha obnovena a dostala i obydlí, poustevnu. Bylo to v roce 1888. Stačilo třicet let a poustevník opět zanikl a po čtyřech letech se objevil zbrusu nový, který byl opět zničen. V roce 1996 zhotovil dřevěnou sochu p. Karel Šoltys. Použil na ni vlastní materiál, výška sedící sochy je 140 cm a je zhotovena z lipového dřeva, ostatní části jsou dubové.
Občanské sdružení lodžie s finančním přispěním občanů v r. 1998 provedlo úpravy grotty a v roce 1999 navrátilo zpět poustevníka.
Jezuitská kolej
Architekt neznámý, 6.6. 1628 byl položen základní kámen ke stavbě koleje, materiál: kámen, cihly, vlastník Město Jičín
V roce 1622 byli do Jičína Albrechtem z Valdštejna povoláni jezuité a v roce 1628 byl položen základní kámen ke stavbě jezuitské koleje. Na základě původního projektu jednoho z význačných Valdštejnových architektů A. Spezzy, G. Pieroniho nebo G. Mariniho, provedl stavbu komplexu koleje a gymnázia Niccolo Sebregondi, italský architekt evropského významu. Celý komplex byl dokončen roku 1692. Po zrušení řádu roku 1773 byly do koleje umístěny kasárna, později je využívala i armáda československá, v letech 1968-1990 okupační sovětská. Město nyní připravuje nadregionální projekt obnovení původního využití objektu – tzv. Valdštejnovu Eurouniversitu.
Památky na Valdštejnově náměstí
Korunovační kašna
Autor: Ing. J. Fritz, rok 1836, materiál: kámen, výška 7 m, vlastník Město Jičín
Tato empírová stavba, nacházející se ve středu Valdštejnova náměstí má podobu malého chrámu, jejíž střední vyšší část čtvercového půdorysu je nesena čtyřmi pilastry s mezioblouky a na dvou protějších stranách jsou polokruhovité přístavky. Studeň je kryta plechem. Nazývá se také Konvičková, snad podle náznaku dekorativních konviček v empírové ornamentice. Byla vztyčena na počest návštěvy císaře Ferdinanda V. Později byla studeň zazděna a do ní postavena z umělého kamene podle návrhu ing. Č. Musila skříň pro meteorologickou službu.
Kašna se sochou Amfitrité
Autor: socha Amfitrité od Jana Suchardy, rok 1835, materiál: pískovec, rozměry: podstavec, nádrž a socha v životní velikosti, vlastník: Město Jičín
Původně byly na náměstí dvě kašny se sochami Amfitrité a Neptuna. Jejich autorem byl novopacký sochař Jan Sucharda. Uchovala se pouze kašna se sochou Amfitrité, kašna se sochou Neptuna byla zrušena roku 1894.
Kašna byla opravována v roce 1974 a v roce 1990 (výměna vodoinstalace, nátěr kašny, očištění sochy provedla Střední průmyslová škola v Hořicích).
Mariánský sloup
Autor: neznámý pražský sochař, rok 1702, materiál: pískovec, rozměry: 10 m, vlastník: město Jičín
Jičínskému náměstí vévodí sousoší Panny Marie, skládající se z osmibokého základu a podstavce, na němž stojí čtyři andělé a ve středu sloup 6 m vysoký, ukončený korintskou hlavicí, na níž spočívá sochy Panny Marie stojící na zeměkouli. Socha je ohrazena železným plotem a osázena lipami, však na úkor sousoší příliš zblízka, takže tyto značnou část sousoší zastiňují. Sousoší stojí mimo střední osu náměstí a je obráceno k západu.
Kdy byl tento Mariánský pomník v Jičíně postaven, o tom máme zachovanou zprávu v latinsky psané „Historii jičínské koleje Tovaryšstva Ježíšova“ , která v doslovném překladu zní: Roku 1702 dne 15. května byl uprostřed náměstí vztyčen kamenný kolos, nesoucí sochu Panny Bohorodičky bez poskvrny počaté, zvýši 21 loket, práce kteréhosi pražského sochaře, nákladem 400 rýnských, k rozmnožení úcty Matky Boží, aby k ní Mariánské družiny po způsobu jiných měst vodily své průvody o svátcích Panny Marie.
Sloup byl slavnostně posvěcen 21. května 1702. Čí nákladem byla socha postavena, není nikde zaznamenáno. Stalo se to asi sbírkou mezi členy kongregací a ostatního občanstva, nejspíše na podnět Otců Tovaryšstva, čemuž by nasvědčovala i ta okolnost, že Panna Maria jest obrácena obličejem ke koleji.
Opravu Mariánského sloupu provedl v roce 1995 akad. sochař Petr Roztočil a Petr Verich.
Sochy
Socha J. Husa
Autor: Antonín Sucharda, rok 1872, materiál: pískovec, vlastník Město Jičín
Je to nejstarší Husův pomník v Čechách. Restaurování provedla v roce 1991 firma John-Nosek z Hořic.
Socha J. A. Komenského
Autor: Josef Stuchlík, rok 1891, materiál: pískovec, rozměry: výška 5 m, vlastník: Město Jičín
Památka je umístěna uprostřed trávníku před budovou starého gymnázia nyní 1.ZŠ. Restaurována byla v roce 1995 akad.sochařem Petrem Roztočilem.
Socha Svatého Václava
Autor: neznámý, rok 1743 baroko, materiál: pískovec – mramor, výška 10 m, vlastník Město Jičín
Socha stojí v parečku na mírném vršku dosti daleko od středu města po pravé straně silnice vedoucí z Jičína do Moravčic. Je to krásná barokní socha z pískovce, o níž bohužel nic bližšího není známo, pouze letopočet 1743 vpředu vyrytý udává dobu jejího vzniku. Jen několik kroků od sochy vpravo vytékal ze stráně pramen pitné vody, jež bývala ještě v minulém století velmi oblíbenou pitnou vodou. Nad pramenem byla někdy v letech 1850-60 postavena pískovcová deska, střechovitě ukončená, zdobená v duchu tehdejší pseudogotiky, z jejíhož středu voda, vyvedena trubkou padala do mušle z červeného mramoru. Odtud se sváděla do nedalekých lázní, jež se nazývaly Lázně sv. Václava.
Pomník byl restaurován v roce 1996 akad. sochařem Petrem Roztočilem.
Pomník K.H. Borovského
Autor: J. Říha, rok 1906, materiál: kámen-bronz, výška 8 m, vlastník Město Jičín
Památka stojí na mohutném žulovém soklu. Její výška dosahuje včetně bronzové busty přibližně 8 m. Sousoší je vysekáno z pískovce. Jedná se o sochu Promethea, přikovaného ke skále, napadeného velkým orlem, který klove jeho tělo. Pomník je zakončen hranatým dříkem, na kterém je usazena busta K. H. Borovského.
Pomník byl restaurován v roce 1996 – akad.sochařem Petrem Roztočilem.
Busta J. B. Foerstera
Autor: Josef Bílek, rok 1956, vlastník Město Jičín
Busta se nachází v dolní části lesoparku Čeřovka.
Ossarium
viz. Historie - Válka 1866
Rozhledna Milohlídka na Čeřovce
Autor: Jičínská vlastenecká společnost, rok 1844, materiál: pískovec, výška 15 m, vlastník Město Jičín
V romantické době na sklonku empíru byla na temeni Čeřovky vystavěna z pískovcových kvádrů v pseudogotice vyhlídková věž o dvou patrech, z podnětu tehdejšího krajského hejtmana Hansgirga z dobrovolných příspěvků a nad vchodem opatřena zajímavým nápisem v dvojverší, za jehož autora se pokládá vikář libuňský Antonín Marek:
„Wystawená spanilých dárců ochotau milowídka,
W úlewu nuznožiwých, k rozkoši krásolibé
1844“
Později byl nápis znovu vytesán v novém pravopise a se změnou v prvním verši:
„Vystavená ochotou spanilých dárců milohlídka – 1843“.
Oprava Milohlídky probíhala od roku 1991. Nejdříve byly provedeny kamenické práce, následovalo statické zajištění a v roce 1995 započala první etapa náročných prací, které pokračovaly i v roce následujícím. Jednalo se o podepření a vyzdění bývalé Skalní světnice (v jižní rozsedlině), vybetonování nového přemostění jižní rozsedliny, osazení zábradlí a ochozu na cihelné zdi.
Architektura 30. let – ing Čeněk Musil
Prakticky nejvýznamnější osobností, která po době Valdštejnově rozhodujícím způsobem ovlivnila tvář Jičína, je architekt ing. Čeněk Musil, autor přibližně 40 realizací z 20. a 30. let tohoto století. Působil zde jako projektant, architekt, umělecký poradce města a umělecké galerie Obecní spořitelny, je rovněž autorem regulačního plánu města z 30.let. Z realizací jmenujme především budovu Masarykovy obchodní akademie, Městskou knihovnu, nemocnici, hotel Slavie, Sokolovnu, budovu Okresního úřadu, Zvláštní školy v Soudné, rekonstrukci hotelu Paříž a Domov mládeže v Denisově ulici.
Církevní památky
Kostel sv. Jakuba Většího
Základní kámen kostela sv. Jakuba Většího byl položen roku 1627. Podle původních Valdštejnových plánů postavit velkolepou biskupskou katedrálu nebyla stavba nikdy dokončena. Projekčně byla stavba založena na půdorysu řeckého kříže s vložením věžovitých kaplí a předstupujícím pilastrovým průčelím. Stavba má prvky italské tvorby, což se přisuzuje Giovannimu Pieronimu, který byl v roce 1627 jediným Valdštejnovým stavitelem italské a zvláště římské školy.
Kostel sv. Ignáce
Kostel sv. Ignáce je původní městský farní kostel v gotickém slohu zasvěcený Sv. Jakubu, který byl v roce 1622 odevzdán jezuitům a pak zasvěcen Sv. Ignáci. Byl postaven v první polovině 14. století Petrem z Varntenberka, tehdejším stavebníkem hradu Kosti. Během doby užívání kostela jezuity byla přistavěna severní a západní sakristie, sklenutá valenou klenbou s lunetami a vyzdobená ranně barokní štukaturou. Významnou výzdobu kostela tvoří obrazy Sv. Ignáce z Loyoly a Panny Marie Rušánské, který jezuité dostali v roce 1637 z Ruska.
Kostel Panny Marie de Sale na Novém městě
Základní kámen ke stavbě byl položen roku 1629. Vévoda Albrecht z Valdštejna se kostel rozhodl vybudovat ze zbožnosti k Bohu a lásky k chudým. Stavbu hned na počátku zastihl v roce 1630 požár. Za dalších 30 let vévodovo dílo mnoho zkusilo. Roku 1663 se sloužila v novém kostele první mše. Roku 1861 zasáhla kostel velká větrná bouře, která napáchala mnoho škod.
V současné době je kostel v rekonstrukci a to od roku 2001. Finančně se na rekonstrukci podílí v rámci tzv. Programu regenerace městských památkových rezervací zejména stát, město Jičín a vlastník církev.
Židovská synagoga
Židovská synagoga je vystavěná koncem 70. let 18. století a představuje velmi cenný dobový doklad synagogální architektury. Dochovaný je svatostánek barokního původu, který byl získaný z bývalého jezuitského kostela sv. Ignáce v Jičíně. Z architektonického hlediska se jedná o jednoduchou klasicistní stavbu na obdélníkovém půdorysu se sedlovou střechou, vestavěnou galerií s vnějším krytým přístupovým schodištěm a s hlavním prostorem sklenutým třemi poli valené cihlové klenby s lunetami.
V roce 2002 byly zahájeny záchranné práce zahrnující zejména kompletní sanaci krovu, úplnou výměnu střešní krytiny včetně laťování, osazení podélných ztužujících táhel na severní a jižní straně v prostoru podkroví, sanaci prasklin kleneb a obvodového zdiva a obnovu klempířských konstrukcí s následným napojením do veřejné kanalizace.
Vlastníkem je Židovská obec v Praze. |
 |
Úvod
